Hlavně jestli ses přezul: 2000 km po hranicích ČR s rodinou a Altrami
A přezul ses?
Koncem dubna 2024 jsem vyrazil na své vysněné dobrodružství po hranicích ČR. Dvouměsíční svižný čundr, do kterého se mi povedlo zakomponovat i svou rodinu. V překladu to znamená, že já šel přes 2000 km v kuse a děti nebo všichni i s ženou se přidávali na různé etapy dle možností, chuti a potřeby. Projekt jsem nazýval #FKT. Neznamenalo to věhlasné Fastest Known Time nýbrž Focus Kids Time. Změna priorit s narozením dětí je snad zřejmá. Slevit ze svých ambic a spíš se věnovat rodině. To ale neznamená, že bychom museli sedět doma!
Mým cílem bylo absolvovat to „napůl s dětmi“, alespoň 50 % času s nimi. Ukázat nejen, že to jde „vzít je s sebou“, ale hlavně, že to má setsakramentský smysl, nenechávat je doma v období, kdy toho nasávají absolutně nejvíc a mohou těžit z toho, kam je jako prcky vezmu.
Přesto, že start projektu byl koncem dubna, pro mě začal mnohem dřív. Když necháme trénink mentálních sil rodiče stranou, zbyde trénink sil fyzických, což je pro hikero-běžce primárně kmitání nohama po různorodém povrchu, tedy běh. A jak rád říkám, na běh toho moc nepotřebujete, stačí kecky. Když se chystáte na delší běh, je fajn mít těch kecek víc a různých na střídačku. V čem poběžím a budu trénovat, mi bylo jasný hned od začátku – v Altrách.
Těžko datovat, kdy přesně ten trénink začal, proto se zaměřím na poslední měsíce. Potřeba byly hlavně objemy. V Roudnici, kde bydlíme, když chcete výškový metry, hoblujete Říp. Když chcete objemy, hoblujete peklo – zdejší asfaltovou cyklostezku podél řeky. Ze silničních objemovek přicházely od Alter k úvahu dvě možnosti. Středně tlumené Altra Torin (mám šestky) nebo epesně tlumené Altra Via Olympus. Na nohu sedly perfektně oboje, jen Toriny mi byly subjektivně mnohem příjemnější, měkčí. Via Olympus si ale taky přišly na své, pokud se rozhodnete drtit asfalt, je to dobrá volba. Každá fajn věc je však něčím vykoupená. A u Altra Via Olympus je její nadstandardní výška podešve (33 mm) vykoupena vahou.
Co se týče tréninku v terénu, tam se nebylo moc o čem bavit. Altra Lone Peak, Altra Timp. K těm se ostanu, jen co v rámci článku vyrazím na cestu. Plán byl si v posledním půlroce přes startem zpestřit trénink i nějaký delším závodem, na ten měly posloužit střely Altra Mont Blanc. Vzhledem k tomu, že rodinný život, obzvlášť ten náš, který skýtá mnohé nezvyklosti, jako třeba plánování a chystání se na dvouměsíční trek napůl s dětmi, nechce jít většinou podle plánu. A tak Mont Blanky ještě chvíli počkají v botníku na svou příležitost.
Můžeme vyrazit. Život nešel podle plánu před projektem, tak těžko předpokládat, že by podle něj šel během #FKT. Má naivní představa spoléhala na různé Altry úhledně vyrovnané v kufru auta, připravené na svou příležitost. Via Olympy na jihomoravské cyklostezky, Tlumené Timpy na většinu trasy a Lone Peaky na závěr, to až nohy otečou tak, že nic jiného neobuji. Nakonec byly zas priority úplně jinde. Výměna výbavy, organizování předání dětí, řešení trasy a obstarávání dětí, jejich stravy a relativního komfortu na to, aby je to pořád bavilo a chtěly se mnou pokračovat, naprosto zastínily nějakou potřebu po ideálních přezuvkách na konkrétní etapu. Tak poměrně rychle vyplynuly požadavky na ideální botu – univerzálnost, pohodlnost, spolehlivost. Tušíte, jaká bota prošla těmito nekompromisními kritérii? Světe div se, Byly to Lone Peaky (měl jsem sedmičky). Přezouval jsem v podstatě jen jednou, když jsem dorazil k výměně, šel jsem sólo přes Slavkovský les průměrnou rychlostí 75 km na den v nepřetržitém dešti, a byl jsem totálně durch, LPčka byla prosáklá vodou, která z nich tekla proudem. V tu chvíli jsem intuitivně sáhl po náhradě a překvapivě jí nebyly Timpy ale Altra Outroad. Důvod byla starší verze Timp 4, kterou jsem měl. V místě palců jsem trochu cítil hranu podešve u drenážních otvorů, což by u nové verze Timp 5 mělo být vyřešeno, tím že podešev přechází ve svršek boty plynule. Naproti tomu Outroady pro mě byly velkým překvapením. Kvůli jejich obojetné podrážce, která si má poradit jak s asfaltem, tak částečně s terénem, se bohužel trochu trápí v bahně. Jenže mi neskutečně sedly, a to i přes to, že mám nohu širokou a Outroady mají nejužší Altrácké kopyto. Prsty ve špičce měly stále relativní pohodu, ale hlavně bota seděla na patě, což u Alter v mém případě není běžné a je to jediná věc která mě na jinak skvělé značce občas potrápí.
Na druhou stranu, když odcváláte 2000 km, volná pata a mega-široká špička Lone Peaků přijde opravdu vhod. Obzvlášť, když vám otékají achilovky. Spolu s tréninkovým pobíháním tak mé Altra Lone Peak 7 zvládli cca 2500 km. To je vysoko nad jejich papírovou životností. Tím rozhodně nedoporučuji je takhle ždímat. Zmizí tlumení, zmizí podrážka, palce občas vykouknou ze svršku, ale když je nouze, každý večer se věnujete masáži chodidel a protažení a taky máte trochu štěstí, je i tohle možné.
Takže absolutní vítěz je pro mě jednoznačně Altra Lone Peak a vůbec se nedivím, že je to tak oblíbená bota na dlouhé trasy. Déšť, bahno, ostré šutry, brodění rozvodněného potoka, nic ji nezastaví!
